Asi všichni známe pocit, když překročíme svůj práh. Někdo se rozčílí, někdo křičí, někdo se z toho může složit, uzavřít se do sebe. Asi existuje spousta různých druhů jednání v závislosti na naši povaze.
I každý pes má svůj práh.
Dřív jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale s Brigi mi to dává smysl. Velmi často se přetáčela, mohl to být strach, zvědavost, nebo něco neprozkoumaného, co v ní vzbuzovalo obavy. Ale i svým způsobem může hrát roli frustrace a částečně myslím, že i povaha.
Mým úkolem bylo najít všechny ty spouštěče a začít s tím pracovat, zamezit situacím, kdy se může dostat nad práh, reagovat včas, aby ta situace nenastala. Musím říct, že pozorovat svoje psy, pokusit se odhadnout reakci, je docela velká výzva a hodně mě to baví.
Co si představit pod pojmem práh?
Hranice mezi klidným uvolněným chováním a nepříčetným stavem způsobeným např. stresem, strachem, kdy pes přestává reagovat na povely a nejeví zájem o pamlsky, hračky.
Jak udržet psa pod prahem?
Vypozorovat spouštěče a snažit se, aby se pes nedostal do situace, kterou nezvládá.
Ideální stav :
Nedostat psa do nouzových situací.
Pes má příležitost, aby se podíval na spouštěč a odvrátil se sám od sebe bez jakékoliv negativní reakce.
Co nám pomáhá?
Z počátku se držet dál od spouštěče a postupně zmenšovat vzdálenost.
Venku používám hru „KOUKEJ“ stojím v klidu, nechám Brigi pozorovat situaci. (pomůckou je klikr, označím, odměním) , a to každý okamžik, kdy pes stojí v klidu a jen pozoruje. Pokud se Brigi podaří dostat do stavu naprostého zklidnění, provedeme si ještě na místě pár jednoduchých cviků a poté odejdeme.
V domácím prostředí posilujeme sebekontrolu. K tomu mi pomáhá i Appia, která je v tomto celkem machr. Říkám pomáhá, Brigi pozoruje, ale zatím nekopíruje úplně chování, kterého bych chtěla docílit. Trochu problémem jsou odměny. Každá fena si hlídá tu svou. Na mě pak je být neustále ve střehu, aby si je nesežraly navzájem.
