Základ úspěchu je :
Hlavně pomalu
Aneb
Rozdělení malého úkolu na velké kousky
Učit psa pomalu, po krůčcích je věc na kterou se zapomíná. Hraje tu velkou roli naše netrpělivost a hlavně ambice. Chceme se dostat k cíli co nejrychleji a ono naopak to jde pomalu.
Pes nechápe několik věcí na najednou a my si neuvědomujeme, že některé cviky je potřeba rozložit a učit je samostatně, než se dostaneme ke konečnému výsledku.
Aby ta skládačka fungovala, je potřeba dopředu se rozhodnout co a jak budete cvičit, jaké bude kritérium a včas to rychle odměnit. Pokud Vám nastavená pravidla nefungují, zkuste vymyslet jiný postup.
Jednoduchý příklad
Přivolání : Nejprve naučit reakci na oslovení, poté přidat povel.
Nechci se zde rozepisovat o jednotlivých cvicích, nejsem ani trenér, vycházím ze své zkušenosti a z postřehů a kritiky na to co a jak dělám.
Za další důležitou věc považuji, prostředí. Ano dřív jsem měla za to, že když to psa naučím na zahradě, bude to umět i venku. Ano pes to umí, ale má problém s přenesením do jiného prostředí. Říká se tomu generalizace :).
Takže nezbývá, než měnit místo a prostředí ale i čas, aby pes nečekal
„hele je 10 hod., tak jsem v cvičícím módu“.
Zapojit do výcviku hry a různé triky pomáhá k uvolnění psa a výsledkem je lepší spolupráce.
Co je důležité, pokud chci od psa drive, musí být hry akční.
Naopak pokud potřebuji koncentraci a klid, zaměřím se na na cviky sebekontroly.
